Spolu s lexikonem kategoriální syntaktický komponent ↗transformační generativní gramatiky. Hierarchické vztahy v univerzálně budované struktuře jsou vždy východiskem pro definování vztahů ↗ovládání, ↗řízení, ↗vázání a ↗kontroly. Již v rámci rozšířené standardní teorie omezuje ✍Jackendoff (1977) formu kontextově volných frázových pravidel pomocí univerzálních kategoriálně indiferentních struktur. Vychází přitom z následujících předpokladů: (a) Všechny syntakticky komplexní kategorie všech XP (= nominální fráze (NP), verbální fráze (VP), adjektivní fráze (AP) a předložková fráze (PP)) přirozených jaz. podléhají univerzálním principům frázové skladby; (b) všechny lexikální kategorie je možno definovat na základě ohraničeného množství univerzálních syntaktických ↗rysů (příznaků), jako je [± nominální], [± verbální], přičemž (v klasické verzi teorie lexikálních kategorií): sloveso = [+ verbální, ‒ nominální], jméno (nomen) = [‒ verbální, + nominální], adjektivum = [+ verbální, + nominální], předložka = [‒ verbální, ‒ nominální] (viz ↗lexikální kategorie); (c) všechny syntaktické kategorie rozlišují různé roviny komplexity, přičemž „hlavní člen fráze“, tj. hlava (head), lexikální kategorie, je kategorie nultého řádu (N⁰, V⁰, A⁰, P⁰), X' s pruhem tvoří kategorii prvního a X'' s dvěma pruhy kategorii druhého řádu (XP). Komplexní fráze (XP) se mohou znázornit i pomocí symbolu X², vycházíme‑li z předpokladu, že nejvyšší stupeň komplexity frází obsahuje tři roviny. Nejobecnější podoba frázové struktury je znázorněna jako

přičemž X je proměnná kategorií N, V, A, P.

V období teorie ↗G&B se postupně prosazuje princip striktní binárnosti a endocentricity, tzn. že hlava (hlavní člen fráze) určuje typ celé fráze. ✍Chomsky (1986) přijímá binární axiom a zařazuje do stejného formátu také ↗kategorie funkční. ↗Rozšířená projekce (extended projection) (viz také ↗EPP) pak spojuje lexikální kategorie a jejich kategorie funkční do jednoho syntaktického celku. Kanonické projekce funkčních kategorií I (Aux, INFL) a C (COMP) nahrazují termíny S a S' (Sentence = věta), používané v (rozšířené) standardní teorii. V závorkové notaci lze předpokládanou strukturu znázornit následovně:

Následující graf (obligatorně binární) třístupňové frázové struktury, tj. kanonické X-bar struktury, současně ukazuje, že strukturně definované pozice jsou spojovány s udělováním ↗tematických rolí, stejně jako s udělováním pádů: (a) Objekt X je frázový komplement / sestra hlavy X⁰ (complement/sister), jehož připojením k X⁰ vzniká X'; (b) Subjekt X je frázový specifikátor (SPEC) hlavy X⁰, tj. fráze, jejímž připojením k X' vzniká XP; a (c) Adjunkt X je frázovým elementem, jehož připojením se struktura nerozšiřuje, tj. jehož připojením k X'/XP vzniká opět X'/XP.

V ↗minimalismu se ztrácí rozdíl mezi specifikátorem (SPEC) a adjunktem. V rámci struktury tzv. holé fráze jsou hlavy označovány jako X^min (minimální kategorie), zatímco SPEC stejně jako adjunkt jsou definovány jako „neminimální“, tj. „maximální“ X^max. SPEC i adjunkt jsou X^max dominované Y^max, přičemž Y^max je také jejich komplementem. Chomsky proto hovoří o modelu mnohonásobného specifikátoru (multiple SPEC) a o doménách různého stupně těsnosti. V oblasti finálních uzlů, tj. kategorií, se minimalismus snaží omezit počet existujících kategorií pouze na ty, které mají standardní obsah a kanonickou formu v konkrétním jaz. Např. ✍Chomsky (1995) uvádí jako jediné v danou chvíli snad prokazatelné základní kategorie: substantivum, verbum, adjektivum, částice (noun, verb, adjective, particle) a funkční kategorie: čas (tense namísto I) a komplementizér (complementiser). Jiné pojetí rozvíjí ↗distribuovaná morfologie (viz ✍Harley(ová), 2010; ✍Harley(ová), 2012), která považuje za počátek derivace kategoriálně neurčený lexikální kořen. Stavba struktury je dána generalizovanou (binární) transformací ↗vnoření (merge) a pořadí jednotlivých rovin v rámci funkční projekce je pevně stanoveno hierarchií projekcí.